Ortler Hintergrat 17 - 19. srpna 2026

Článek může být vhodné doplnit o přečtení Jak se balíme na horolezení, ve kterém popisujeme, jak plánujeme a připravujeme se na horolezení včetně vybavení. Pravidelně ho aktualizujeme vzhledem k nově získaným zkušenostem.

17. srpna

Cesta a výstup na Hintergrathütte

Vyráželi jsme z Prahy kolem 6h ráno, ve třech, s cílem vystoupat ještě tento den na chatu Hintergrathütte na snímku, kde se tento tradiční výstup brzy ráno zpravidla zahajuje. Kromě Mnichova, kde je časté omezení na 30 km/h si další tragické místo z cesty nepamatuji. Plnou nádrž jsme natankovali v Nýřanech u Plzně u ONO a vystačilo nám to i na část cesty nazpět. Dálniční známku pro Rakousko jsme se rozhodli koupit i přesto, že plánovaná délka trasy po dálnici v Rakousku byla podle navigace zanedbatelná. Koupili jsme jí online, abychom se vyhnuli problémům s umístěním na čelní sklo. Na cestě zpět jsme se shodli, že bychom jí koupili znovu.

Časové okno během kterého jsme chtěli tento výstup uskutečnit byl týden mezi 16. - 23.8.. Dny s co nejvhodnějšími podmínkami jsme zvolili na základě aplikací meteoblue a bergfex, podle kterých se jako vhodné jevily pouze dva z nich. Rozhodli jsme se, že pojedeme hned na ten první a druhý, který vypadal ještě o něco lépe si necháme jako rezervu. Nejvíc jsme se obávali, že bude stále sněžit a z toho důvodu budeme muset výstup odložit. Věděli jsme ale, že Hintergrathütte by nás z důvodu nenaplněné kapacity zvládla pohostit ještě následující den. Během cestovního dne se předpověď naplnila, cestou tam a obzvlášť v Ortlerských Alpách intenzivně pršelo. Na chatu se nám podařilo vystoupat během dvouhodinového okna, které nám ukázal radareu.cz. Parkoviště (viz. trasa) v Suldenu bylo zdarma.

Než jsme na chatě ulehli, ujistili jsme se, že podmínky k výstupu po Hintergrat jsou podle obsluhy chaty vhodné. Večeři jsme nevyužili, ale porce, které jsme viděli byly velké. Na chatě byly k dispozici erární papuče. Odpadkových košů jsem si všiml pouze na záchodech, které byly na každém mezipatře. Voda na záchodech označená jako pitná nebyla. Nápis byl dokonce i v češtině. Deky k dispozici byly, ale chata nebyla chladná. Chata byla celkem málo zaplněná. Na pokoji jsme byli ubytovaní s dalším, který se na tento výstup chystal a to z toho důvodu, abychom zbytečně ráno nebudili někoho dalšího vzhledem k plánované snídani na chatě ve 3:30. Naše snídaně v podobě tvarohů s banány se sice chladila na parapetu pokoje, ale rozhodli jsme se vyrazit podobně. Celkem se mělo chystat zhruba dalších 5 dvojic.

18. srpna

Nástup na hřeben

Po 4 hodině ráno jsme vyráželi. Na nástupové trase na hřeben jsme před sebou viděli zhruba stejný počet mihotajících čelovek jako byla informace o počtu dvojic ubytovaných za cílem tohoto výstupu. Potvrzení vhodných podmínek. O něco výš přibližně někde kde byl pořízený prostřední snímek jsme si všimli, že jsme nevyrazili jako poslední, ale je za námi ještě jedna dvojice. To jsme ocenili, kdybychom měli jakýkoliv problém. Výš jsme měli možnost pozorovat z důvodu úbytku ledovce dnes již nelezenou severní stěnu Ortleru.

Hintergrat

Rozhodli jsme se vzít 30m a 15m lano. Kratší lano jsme použili na jištěné lezení úseků hodnocených 3 UIAA a více. Na postupové jištění jsme použili 2 prodloužené Alpské, 3 drátové expresky a metodu obhazování. Kromě toho jsme byli materiálově připraveni na ferratu, na to některé úseky při sestupu slaňovat a být schopni záchrany z ledovcové trhliny. Co se týče orientace, tak jsme jednou traverzovali namísto mírně doprava a nahorů - dolů doleva. Poté co jsme vyloučili zbylé možnosti jsme si všimli i fixního lana podle kterého se dá v tomto úseku orientovat.

Lukáš: Úsek v topo označený 4- UIAA hodnotím zpětně, stejně jako na místě, jako 3+. Hodnocení druhého 4 UIAA úseku kde je řetěz, lano i borhák bych neměnil. Pro mě byl tento úsek náročnější v tom, že na mě dolehla pravděpodobně chybějící aklimatizace, možná to bylo způsobené i ne úplně pomalým tempem od chaty a včas nenasazenými rukavicemi, projevem bylo snadné zadýchávání se a poté i křeče do obou palců na prstech u ruky takovým způsobem, že jsem je měl častěji přitisknuté v křeči ke dlaním než volně.

“Normálkou” k Tabarettahütte

I přesto, že jsme se ptali na Hintergrathütte ohledně podmínek pro výstup, nebyli jsme informováni o tom, že pár dnů předem došlo z důvodu zhoršení podmínek na odklonění normálky. Říkali jsme si, kudy si asi mysleli, že budeme sestupovat. Bohužel jsme i z tohoto důvodu po nebezpečné normálce sestupovali. Zpětně jsme dohledali tento instagramový příspěvek od chaty Payerhütte (Julius-Payer-hütte) obsahující nákres níže.

Žebřík, který byl na již uzavřené části trasy naštěstí zůstal na místě, hned po jeho vylezení následovalo na řetězech jedno náročnější místo na sílu v rukách, za mě 2 kratší úseky obtížnosti ferraty D. Před žebříkem proběhlo ještě slanění na ledovec viz. první snímek níže. Součástí normálky je i další ferrata na následujícím snímku a další úsek vhodný ke slanění. Jak jsme se blížili k chatě, naskytla se nám příležitost pozorovat vícero supů bradatých.

Shrnutí

Anna: Po dramatickém výstupu na Grossglockner jsem měla z Ortleru respekt. Věděla jsem, že zásadní bude sledovat počasí a nepříznivé podmínky budou pro nás no go. Snažila jsem se nepodcenit přípravu a přečíst si články ohledně výstupu a doladit vybavení, nápomocné pro mě byly také videa viz. odkazy na závěr. Největším strašákem byl samozřejmě IV + úsek, ale nešla jsem jako prvolezec a díky lanu a mírné pomoci se to dalo zvládnout. Lezecky nebyl terén tak náročný, ale z takto exponovaného terénu mám vždy respekt. Ke kříži jsme vystoupali po 8 hodinách cesty a já byla nadšená, že se vše povedlo a máme dostatek času na sestup dolů. V duchu jsem již snila o teplé kávě, kterou si dám na nejbližší chatě. Nicméně sestupová trasa také nebyla zadarmo a připomněla nám, že úspěch není vystoupit na vrchol, ale bezpečně se vrátit dolů. Na náročnosti sestupu přispěla určitě únava, nedostatečné doplňování cukrů a podmínky na ledovci.

Tabarettahütte

Vzhledem k volné kapacitě nám na Tabarettahütte umožnili udělat rezervaci na poslední chvíli. Teoreticky se dalo dojít až k autu. Vzhledem k ceně ubytování v okolí jsme zvolili variantu přespat na chatě. Během hovoru jsme byli dotázáni na možnost polopenze, i přesto, že jsme volali a přicházeli těsně před večeří, která začínala po 18h a skládala se ze 4 chodů. Snídaně byla formou švédských stolů a začínala v 7:30. Chata měla také problém s dostatkem vody. Voda nebyla označená jako pitná.

19. srpna

Sestup k autu

Cesta domů

Počasí se ještě nestačilo pokazit a my tak díky tomu měli možnost vidět cestou nazpět Ortler v celé jeho kráse. Stejně tak jako Passo dello Stelvio.

Walchensee

Koupání i procházku do Zwergernu ke kostelíčku můžeme vřele doporučit. Pro parkování na 4 hodiny jsme se obsloužili sami u ne za zcela jasně daných pravidel fungujících automatů za 6 eur. Pamatuji si, že jsme neviděli možnost na 4 hodiny, z toho nás zachránilo tlačítko “+” a poté automat potrénoval naši trpělivost s vyzkoušením celé řady NFC zařízení pro platbu. Bylo uvedeno, že je možné využít na úhradu i aplikaci, tu jsme nevyužili a tak se o tuto zkušeností podělit nemůžeme. Při příjezdu ani odjezdu nám lístek nikdo nekontroloval. Pokud budete mít štěstí, u cesty po pravé straně kousek od odbočky na toto placené parkoviště ze směru do ČR je limitovaný počet parkovacích míst zdarma a auta se tam celkem střídala.